V proudu života
Bílý potok teče z horských strání,
léto barvy květů a trav míchá,
zrnko slídy se leskne v dlani,
krásné jsoucno – údolí ticha!
Kameny bělavé i porostlé mechem,
hladina se stříbrně třpytí -
kde je počátek všeho bytí?
Sedím tu se zatajeným dechem.
Potok zpívá v rytmu tamburín,
dvakrát do téhož nevstoupíš.
V lese si hraje světlo a stín -
v lůně přírody život pochopíš.
Protéká tu již po staletí -
bublající, divý, nespoutaný,
umí zahojit v duši rány,
brzy vysuší i slzy dojetí.
Dravý proud ohlazuje kamení,
jež mu není žádnou překážkou.
Nad hladinou s modrou vážkou
září fluidum dávných znamení.